neděle 18. března 2018

Výkop

18. září 2017



Tak se mi zdá, že to ty permoníky speciálně u našeho domu začalo ukrutně bavit. Začali si spojovat chodbičky a tunely s těmi stávajícími odchytovými jámami na mamuty z minulého týdne. No a máme z toho docela slušně základy jak na lunapark okolo celého domu. Buďto hledají poklad nebo se u nás před domem konají nějaké archeologické závody, kdo vykope dřív náušnice ve tvaru šnečka. Asi jim tam nějaký bižu nasypu, aby už dali pokoj a mohli se prohlásit za vítěze.
Ale tak, alespoň můžeme mít klidné spaní, máme kolem sebe příkopy jak proti nájezdu středověkých válečníků. V noci by si tady zlámal haksny i sousedův, jinak obezřetný kocour. Pošťačku už taky nikdo dlouho neviděl. Jen se mi zdálo, že jsem zahlédla lesk řídítek od bicyklu někde v jámě u garáže...
Každým dnem čekám, že mi připraví překvapení a při couvací akci si zalomím kolečka od auta do zákeřně připraveného taxisu, který můj koník nepřeskočí, (asi proto, že nemám Ferrari). A pak se budou chytat za pupky a smát se mi z protilehlého výkopu od sousedů.
Dnes jsem zase couvala. Jeden z dělníků koukal zaraženě z jámy, byly mu vidět jen svítivě bílá očka, jinak dokonale maskován, splýval s terénem jako chameleon. Druhý docela odvážně postával na okraji jámy, kde prvně stála ona sražená popelnice. Rosilo se mi čelo, při představě, že se netrefím...nebo teda, že se spíš trefím a oba uvrhnu tupým šťouchnutím do masového hrobu. Machrování panáčka naštestí přešlo ve strach o holý život, když jsem zpomalila a natočila kola jeho směrem. 😄 Vím, pracujou s "dlouhým vedením", proto jsou ty jámy tak dlouhé, přece. Nakonec přece jen rychlostí lenochoda opustil nebezpečný prostor a uskočil na silnici. To už jsem ale měla druhý bok, skoro vražený v sousedovic hrušni, kterou jsem nepotřebovala vzít s sebou. Na milimetry jsem ji minula, jako správný Ninja-skoro bez dioptrií.
Tak mě napadá, když oni dělají pro tu optiku, že asi netuší, že já nějakou tu dioptrii na oku už mám. Nebo měla bych mít. Až tu bude ta optická parta, dáme řeč.
Trochu se bojím co nás ještě čeká.
Mimochodem popelnici už jsem zase vyvláčela na kritické místo a pokud jáma nepohltí i popeláře bude ještě veselo.
PS. Budu na zahradě, kdyby jste mě hledali... Jdu stloukat padací most na zítra. 😁

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moje (ne)milované Velikonoce

Bývaly doby, kdy jsem Velikonoce neměla ráda a měla z nich každoroční trauma. Začalo to sice nadějně, když jsem jako malá roztomilá...